Prodáváme a konzultujeme software, který z naší vlastní praxe dobře známe.
Možná si říkáte, to přece znám, ale pojďme si to shrnout.
Motorové vozidlo lze zaměstnanci poskytnout úplatně i bezúplatně.
V případě úplatného poskytnutí firemního vozidla pro soukromé účely zaměstnanci se jedná o standardní obchodní vztah mezi spojenými osobami, tedy musíme řešit cenu obvyklou v místě a době plnění. Je-li cena hrazená zaměstnancem nižší než obvyklá, je rozdíl naturální mzdou (pozor, včetně DPH!), kterou je třeba zahrnout do mezd a naturální mzda podléhá odvodům jako běžná hrubá mzda. Dodanění DPH provedeme dokladem o použití.
V případě bezúplatného poskytnutí firemního motorového vozidla pro soukromé účely zaměstnanci musíme rozlišit poskytnutí vozidla jako takového a ostatní související plnění. Nepeněžitý příjem (naturální mzda) v podobě soukromého užití motorového vozidla oceňuje zákon o dani z příjmu jako 1% z vstupní (zpravidla pořizovací) ceny včetně DPH u zaměstnavatele anebo pronajímatele (ta se použije i u motorového vozidla pořízeného na finanční leasing). Související plnění (související přímé náklady) si buď hradí zaměstnanec sám (typicky spotřebované pohonné hmoty) a pak není co řešit. Nebo je hradí zaměstnavatel a jsme opět v nepeněžitém příjmu (naturální mzdě), kterou oceníme opět včetně DPH, a to ve skutečné výši (dle skutečné ceny zjištěné zpravidla z daňového dokladu od dodavatele).
Sluší se připomenout, že stranou nezústane odpočet DPH z pořizovací ceny vozidla, který bude třeba krátit v roce pořízení vozidla a dále ve všech letech platnosti časového testu (5 let od roku pořízení). A stejně tak v dani z příjmu bude třeba řešit daňovou uznatelnost režijních nákladů spojených s provozem motorového vozidla, typicky jeho servis a opravy. Tady se krátí v poměru užití (poměr soukromých a firemních ujetých km) v měsíci, kdy k danému nákladu došlo (tedy například v měsíci provedení servisu). Odpisy se krátí v poměru ročních ujetých km (soukromé vs. firemní).
A jak správně čekáte, budou v tom záludnosti, protože jinak bych o tom nepsal.
Nepeněžitý příjem ve výši 1% pořizovací ceny motorového vozidla se uplatní i v případě, že zaměstnanec v daném měsíci dotčené vozidlo pro soukromé účely vůbec nepoužil. Rozhodující je totiž fakt, že zaměstnavatel zaměstnanci soukromé užití umožnil a nikoliv to, zda zaměstnanec tohoto svého práva využil nebo nevyužil. Potvrzení lze najít v pokynu GFŘ číslo D-22 k ustanovení §6 odst. 6 zákona.
Nepeněžitý příjem se ocení 1% vstupní ceny i v případě soukromého užití za necelý kalendářní měsíc (například i jen za 1 den). Jednorázové soukromé užití firemního vozidla se tak může prodražit.
Podstatné rovněž je, že zaměstnavatel poskytuje bezúplatně vozidlo zaměstnanci. Tedy nikoliv jeho rodinným příslušníkům a dalším osobám. Tuto skutečnost je dobré zvážit i s ohledem na text pojistné smlouvy, aby nenastaly problémy s pojistným plněním v případě dopravní nehody nebo odcizení vozidla.
Kdyby náhodou 1% vstupní ceny vyšlo menší než 1000 Kč, ocení se nepeněžitý příjem částkou 1000 Kč.
Zaměstnanci obvykle kladně hodnotí možnost používat firemní motorové vozidlo k soukromým účelům. Bohužel výše nepeněžitého příjmu se počítá ze vstupní ceny (pořizovací ceny) a nebere se v potaz skutečné stáří, technický stav a využitelnost vozidla. Zaměstnavatel by tak měl sledovat spokojenost svých zaměstnanců s poskytovanými benefity, protože podobné problémy mohou znamenat, že někteří zaměstnanci budou naopak naštvaní. Typicky se jedná o situace, kdy je vozidlo obstarožní a ve špatném technickém stavu, takže jeho užitná hodnota pro zaměstnance je malá, ale újma z titulu zdanění (včetně osvodů na sociální a zdravotní pojištněí) 1% vstupní ceny je značná. Podobné je to v situacích, kdy zaměstnavatel z nějakého důvodu kupuje předražená auta, jejichž značná pořizovací cena neodpovídá nárůstu užitku pro zaměstnance. Roli hraje i karosářská úprava (typicky sedan vs. kombi), kdy vozidla s karoserií sedan jsou vnímána jako reprezentativní (pro zaměstnavatele), avšak pro soukromé užití zaměstnance jsou nepraktická. Jako nespravedlnost nebo nedocenění mohou zaměstnanci vnímat situaci, kdy jejich kolega má vozidlo nové za podobnou vstupní cenu, zatímco oni mají staré vozidlo, přitom újma na odvodech vůči státu je totožná nebo obdobná.